O knize: 2015 / Poezie Borise Ryzhy (1974–2001) vtrhla do literatury na konci 20. století s nečekaným zábleskem bystrého talentu. Mladý muž z Uralu ohromil znalce krásné literatury svěžestí svých slov, hudebností svých veršů, vzácnou dovedností a spojením bohaté vnitřní kultury s přirozeným jazykem prostředí, kterým jeho múza hovořila. - předměstí Jekatěrinburgu. Přivedl nového hrdinu, mladého muže ze stále nezapomenutelných devadesátých let, „kde žijeme, v modrém albu, pozemském odpadu: bandity a básníky“. Po předčasném, předčasném odchodu Borise Ryzhyho, dostal okamžitě dvě nálepky: „poslední sovětský básník“ a „první básník generace“. Je to pravda? Ilya Falikov, slavný básník, který se svého času podílel na osudu hrdiny knihy, se nesnaží o oddělené vyprávění o životě a smrti básníka - stejně jako mnoho postav v biografii vstupuje do dialogu s Boris Ryzhy a nabízí vlastní pohled na tento poetický fenomén přelomu tisíciletí. Spojení cestopisných poznámek, historických exkurzí, osobních vzpomínek, kritických recenzí, rozhovorů s básníkovou rodinou a přáteli, šíře citací, rozmanitost lidí zapojených do rychle plynoucího života Borise Rudého – to vše tvoří obsah knihy a je nepravděpodobné, že by čtenáře citlivého na poezii nechal lhostejným 16+